Watchtower

„Čas je cosi jako řeka událostí a dravý proud. Neboť sotvaže se co objeví, už to uchvátí a už přináší něco jiného, co také odnese.“

Marcus Aurelius

Základem tvorby Daniela Hanzlíka není v první řadě kreativní akt vzniku uměleckého díla, ale pozorování. Vizuální, či mentální analýza zejména přírodních procesů je pro autora výchozím bodem veškeré umělecké reprezentace. Příroda kolem nás stojí na principech syntézy i rozkladu, vznikání i zanikání a bez této diverzity by naprosto nic neexistovalo. Daniel Hanzlík před těmito ději tiše stojí a nejprve vstřebává jejich komplexitu.

„Naše doba je epochou chaosu a rozkladu. Vše se stalo problematickým. Jak se to v takových stavech děje vždy, tlačí se nevědomé obsahy na hranice vědomí s cílem kompenzovat jeho nouzi. Stojí proto zato pečlivě sledovat všechny hraniční jevy, jakkoli temné se mohou zdát, aby v nich byly nalezeny zárodky možných nových řádů.“

Carl Gustav Jung

Neúprosnost gravitace, spletitost vlnění vody i světla, sofistikovanost proudění vzduchu a frekvence zvuku, záhadnost plynutí času i krása pohybu vesmírných těles je v případě autory tvorby prvotní tabula rasa. Všechny tyto procesy po tisíce let reflektujeme a dohodli jsme na určitých konvencích jak je zaznamenat pomocí lineární perspektivy, geometrie, matematiky, či výtvarného umění. V případě umělecké reprezentace Daniela Hanzlíka se pohybujeme mezi vektory, strukturou, gradientem, repetitivností a pravidelností. Co je na samotné tvorbě to nejpodstatnější se ovšem nenachází zaznamenáno na plátně, nýbrž v prvotní myšlence a aktu chápání.

„V počátcích všech vědeckých pozorování jsme při hledání rozumného vysvětlení jevů vystačili s pouhou intuicí, založenou opravdu jen na prosté zkušenosti s všedními objekty. Ale jak se snažíme vypracovat lepší popis naší zkušenosti, která začíná zahrnovat stále širší rozsah jevů, přestávají být naše vysvětlení jednoduchá a stávají se tím, co nazýváme zákony. Často se zdá, že jsou čím dál nerozumnější a stále více vzdálené od toho, co považujeme za zřejmé.“

Richard Feynman