Čistím si displej každý den

Výstava Jany Bernartové je koncipována víceméně jako aktuální sondáž do ohniska autorčina prioritního uměleckého zájmu, jímž je fascinace estetickými překvapeními, jaké přináší současná koexistence analogové a digitální reprezentace skutečnosti. Překvapení se týkají obou aspektů estetična – vněmů i vzhledů.

Umělkyně tentokrát k jejich vizualizaci využívá malou sérii velkoformátových tisků a jeden koberec, jehož vzor/rastr „upletla“ komunikační chyba. Tisky jsou závěsné obrazy, jejich podlouhlý zaoblený tvar kopíruje design chytrého mobilního telefonu s celoplošným dotekovým displejem. Koberec je fakticky intervencí do výstavního prostoru, balancem mezi jeho horizontálními a vertikálními plány, fyzickými doteky a simulovanými vjemy, a zároveň hebkým interfejsem mezi tvrdou realitou bytí a měkkým polem digitální struktury.

Ve virtuálním meziprostoru rámcovaném těmito binárními opozicemi Jana Bernartová rozehrává empirické záludnosti a vyjevuje nečekané percepční paradoxy. Citlivé konečky našich prstů hladí dotekový displej chladného přístroje bez úmyslu projevit lásku či něhu; návyk čistit si každodenně displej mobilu je projevem hygienicko-estetického reflexu a snadno se z něj stane milá úchylka s překvapivými vedlejšími účinky, které lze esteticky a umělecky artikulovat; žádný displej nebude nikdy dokonale čistý, díky čemu se ledabylé vizuální struktury opticky vzniklé v digitálním světe můžou ve světě reálném jevit jako krásné a při troše empatie dokonce vznešené.

Na výstavě Jany Bernartové Čistím si displej každý den rozhodně není o překvapení nouze; návštěvníci jistě ocení působivost „optické metaimaginace“, jejíž efemerní iluzorní hrátky pro ně umělkyně vizualizuje.