Vladimír Véla
Vladimír Véla studoval v letech 2000–2006 Akademii výtvarných umění, Ateliér klasických malířských technik a Ateliér intermediální tvorby, v němž diplomoval, a řadí se mezi mladé malíře – expresionisty. Upozornil na sebe zejména svou dvojnásobnou účastí ve finále Ceny NG 333 a účastí na Zlínském salonu mladých. Jeho dílo je zastoupeno ve sbírce Národní galerie v Praze a soukromých sbírkách. Vladimíra Vélu zajímají přírodní témata, ale především vztah pohanských a církevních svátků na pozadí střídajících se ročních období. Ty podává uvolněným expresivním rukopisem ve formální zkratce.
Bez názvu
akryl, pigmenty na plátně
300 × 120 cm
2023
Prodáno
Bez názvu
akryl, pigmenty na plátně
200 × 170 cm
2019
Prodáno
Zatmění
akryl, pigmenty na plátně
200 × 170 cm
2024
Prodáno
Posun I.
akryl, pigmenty na plátně
116 × 89 cm
2023
Jednotící prvek III.
akryl, pigmenty na plátně
116 x 81 cm
2023
Prodáno
Bez názvu
akryl, pigmenty na plátně
116 x 81 cm
2023
Bez názvu
akryl, pigmenty na plátně
40 x 30 cm
2023
Bez názvu
akryl, pigmenty na plátně
40 x 30 cm
2023
Osa XII.
akryl, pigmenty na plátně
70 x 80 cm
2020
Prodáno
Osa XIII.
akryl, pigmenty na plátně
60 x 80 cm
2020
Prodáno
Osa XI.
akryl, pigmenty na plátně
60 x 80 cm
2020
Bez názvu
akryl, pigmenty na plátně
42 x 53 cm
2020
Prodáno
Zdroj
akryl, pigmenty na plátně
25 x 30 cm
2020
Bez názvu
barevná tuš na papíře
70 x 50 cm
2024
Prodáno
Bez názvu
barevná tuš na papíře
60 x 45 cm
2024
Výběžek II
akryl na plátně
100 x 150 cm
2024
Výběžek I
akryl na plátně
100 x 150 cm
2024
Vladimír Véla původně vstupoval do oblasti malby s propozicemi a představami, které mu dalo předchozí školení - řemeslo. Jako absolvent turnovské střední umělecké průmyslovky se původně věnoval kovolijectví. Vybaven těmito zkušenostmi se potom hlásil na pražskou AVU. Obraz a malba pro něj byly především určitou výzvou k ovládnutí výtvarných výrazových prostředků, jež ústilo do práce na zdokonalování malířské iluze. Proto si také pro své studium zvolil ateliér klasických malířských technik, který tehdy vedl profesor Zdeněk Beran. Později ale narazil na mantinely tohoto přístupu a z potřeby překonat distanc k zobrazovanému a vstoupit do bezprostředního procesu samotné tvorby, do jakési její performativní fáze, přestoupil do intermediálního ateliéru Milana Knížáka.