Vladimír Škoda

Vladimír Škoda (* 1942, Praha) žije a pracuje v Paříži. Od dětství má blízký vztah k matematice a fyzice. Vyučil se soustružníkem-frézařem a zajímal se také o kresbu i malbu. Roku 1968 odešel do Francie, studoval na École des Arts Décoratifs v Grenoblu (1968–1969), později pak v Césarovĕ ateliéru na École National Supérieure des Beaux-Arts v Paříži (1970–1972), kde se začal věnovat sochařství. V letech 1973–1975 pobýval ve Ville Medici v Římě, kde vytvořil sérii soch ze železného drátu. Od roku 1975 realizoval první práce v kovárně, které koncem sedmdesátých let vyústily v realizaci monumentálních soch. Po svých prvních autorských výstavách v galerii Primo Piano v Římě (1975) a v galerii BLU v Milánĕ (1975) vytvořil v roce 1979 monumentální sochu Horizontal – vertical pro sympozium Situation 1 v Regensburku a začal vystavovat v Evropě.

Po autorské výstavě de l’intérieur (z nitra) v Musée d’Art Moderne v Paříži (1987) se v jeho práci, po dlouhé kovářské praxi, objevila v roce 1988 dokonalá sféra, jejíž povrch dále opracovával rýhováním, taušírováním, vrtáním a leštěním. V roce 1991 vytvořil první zrcadlově leštěnou sférickou sochu. V roce 1994 se inspiroval pohybem kyvadla a o rok později představil první dílo s touto tematikou nazvané Hommage à Foucault (Pocta Foucaultovi) v rámci výstavy Konstelace v Galerii Rudolfinum. Dynamiku kyvadlového pohybu nejlépe reprezentuje dílo Kora (1995–1996), kde se poprvé setkáváme také s využitím vyleštěného konkávního zrcadla, a dílo badria (1996), představené na výstavách Cosmos: du romantisme à l’avant-garde, Musée des Beaux-Arts, Montréal (1999) a Cosmos, Palazzo Grazzi, Benátky (2000). V roce 1999 vytvořil první dílo ze série vibrujících a otočných zrcadel Miroirs du temps (Zrcadla času), představené, mimo jiné, na výstavách pod kurátorským vedením Miroslavy Hajek: Sppechio del tempo, Spoleto (2006), Čtvrtá dimenze, Veletržní palác, Národní galerie Praha (2007) a Johannes Kepler – Mysterium Cosmographicum, Museum Kampa, Praha (2018).

Při práci s kovem používá různé postupy a technologie, stejně jako možnosti interaktivity, magnetismu a polarity. V roce 2001 vytvořil interaktivní sochu Sphères (Sféry) a jeho dlouholeté experimenty s perforovanou ocelí vyústily v roce 2006 v sérii děl Sphères de ciel – ciel de Sphères (Nebeské sféry – nebesa sfér), vytvořených pro sochařský park Domaine de Peyrassol na jihu Francie (2006), Fondation Clément na Martiniku (2018) a FIAC Hors-les-Murs, Jardin des Tuileries v Paříži (2018). V roce 2010 se inspiroval optickými a chromatickými aberacemi a vytvořil sérii fotografií stejného názvu. V roce 2018 vydalo pařížské nakladatelství Art Absolument monografickou knihu Vladimir Skoda, věnovanou jeho tvorbě od osmdesátých let do současnosti. V roce 2020 vytvořil monumentální sochu Pointillées aborigènes pro Nadaci Opale ve švýcarském Lens.

Jeho tvorba je zastoupena v mnoha soukromých i veřejných sbírkách: Centre Pompidou, Musée d’Art Moderne de la Ville de Paris, Paříž, CNAP, Paříž, Musée d’Art moderne et contemporain, Štrasburk, Musée Cantini, Marseille, Národní galerie Praha, Galerie hl. města Prahy, Museum Kampa, Praha, GASK, Kutná Hora, SDK – Galerie Neue Meister, Drážďany a další.