CZ | EN
Galerie

Igor Eskinja: EXP

 

Výstava probíhá pod záštitou Velvyslanectví Chorvatské republiky v Praze.

 

Vernisáž: 18.5. 2017

 

19.5. – 14.7. 2017

 

Motiv vystavování nebo nahlížení na umělecká díla v prostředí galerie je jedním z témat, k němuž začala nově směřovat pozornost umění dvacátého století. Ve své tvorbě se jej dotýká také Igor Eškinja, který si už při svých studiích na Accademia di Belle Arti v Benátkách všímal důležitosti dialogu mezi uměleckou instalací a prostorem. Zejména Benátské bienále, kde je mnoho možností, jak umístit díla do historických interiérů, v něm utvrdilo myšlenku, že právě způsob prezentace je manifestem současného umění. Specifické podmínky a prostorovost galerií nebo muzeí se pak staly východiskem některých pozdějších Eškinjových prací, rovněž vstřebávajících různé podoby kritického umění z historie. Patří sem i místně specifická instalace v přední místnosti galerie Kvalitář skládající se z nástěnné malby a výstavních podstavců. Jedná se o dominantní dílo výstavy EXP (zkráceno z „exposed“), která je Eškinjovou první českou samostatnou přehlídkou.

 

Instalace je komplexně zhlédnutelná pouze z ulice před Kvalitářem; když se díváme přes výlohu do galerie, vytváří z určitého pohledu optický dojem celistvého tvaru. Naopak když jí návštěvník prochází, rozpadá se mu do dílčích fragmentů – barevné nástěnné malby a piedestalů, které navíc ztrácejí svoji praktickou funkci a stávají se samostatnými objekty.

 

Svým vyzněním může dílo připomenout některé strategie konceptuálně orientovaných umělců spojované s institucionální kritikou. V roce 1970 například Michael Asher proboural vstupní dveře galerie na Pomona College, aby připomněl její demokratickou funkci. Návštěva diváka neměla být omezována otvírací dobou, stejně tak Eškinja reaguje na prosklenou výlohu Kvalitáře, s níž obrazně řečeno galerie zasahuje do veřejného prostoru, a činí realizaci přístupnou 24 hodin denně komukoliv, kdo zrovna prochází okolo. V Kvalitáři se Eškinja posunuje od práce s dokumentací k názornému vyjádření, neboť doposud prezentoval tento typ instalace výhradně fotografiemi. A to i v případě, kdy byly provedeny ve výstavním prostoru (např. díla 34% ZELENÁ, 2010; 28% MODRÁ, 2010; Zvláštní efekty pro obyčejné lidi, 2009 atd.). Docházelo tak k určitému paradoxu, kdy Eškinja provedl intervenci, nechal ji nafotit, vrátil místo do původního stavu a vystavil pouze fotografie z instalace. V Kvalitáři tento postup představují snímky z cyklu Správná konstrukce (2011), Laboratoř (2010) a Made in Side (2007). Protiklad zdůrazňují materiály, z nichž jsou zachycené intervence provedeny. Důležitá není jejich obyčejnost a laciné pořízení, ale spíše přehodnocení jejich praktické funkce. Zobrazují například objekt z papíru běžně používaný jako pozadí ve fotografickém studiu pro vytvoření neutrální atmosféry pro snímaný předmět (Správná konstrukce) nebo kusy lepenky uspořádané do poštovních krabic (Made in Side). Dílo ze série Laboratoř zachycuje postavy anonymních návštěvníků muzea vystřižené z papíru na foto pozadí na základě fotografické předlohy. Figury jsou zachyceny pouze od pasu dolů, můžeme se tedy jen domnívat, jaký výraz mají ve tváři při prohlížení exponátů, které my sami nevidíme.

 

Monika Čejková

 

 

 

Igor Eškinja (narozen 1975 v Rijece) je absolventem Accademia di Belle Arti v Benátkách (2002). Autor je držitelem řady ocenění, například prestižní ceny Radoslava Putara pro mladé chorvatské umělce z roku 2004.

 

Dílo Igora Eškinji bylo představeno na mnoha kolektivních i samostatných výstavách, například na samostatné výstavě ve FL GALLERY v Miláně (Efemeropolis, 2016), ve Scaramouche Gallery v New Yorku (Poems of Accumulation and Growth, 2015), v Museu der Wahrnehmung v Grazu (Quixote, 2014, kurátor Adam Budak), v Muzeu moderního a současného umění v Rijece (Azuriranja, 2014) a na společných přehlídkách v Muzeu současného umění v Záhřebu (T-HT Award, 2016) a v Muzeu moderního a současného umění v Rijece (Grad na drugi pogled, 2015), na MANIFESTA 7 (Rovereto, Itálie, 2008) atd. Eškinja je zastoupen v několika veřejných i soukromých sbírkách, například v MAXXI Museo nazioniale delle arti del XXI secolo v Římě, v Muzeu současného umění v Záhřebu, v Muzeu moderního a současného umění v Rijece či v Cassa di Risparmio di Venezia v Benátkách.

 

V současné době autor žije a pracuje v Rijece.

zpět