Acheron / výstava pohřebních schránek
Acheron / výstava pohřebních schránek
Acheron / výstava pohřebních schránek
Acheron / výstava pohřebních schránek
Acheron / výstava pohřebních schránek
Acheron / výstava pohřebních schránek
Acheron / výstava pohřebních schránek
Acheron / výstava pohřebních schránek
Acheron / výstava pohřebních schránek
Acheron / výstava pohřebních schránek
Acheron / výstava pohřebních schránek
Acheron / výstava pohřebních schránek
Acheron / výstava pohřebních schránek
Acheron / výstava pohřebních schránek
Acheron / výstava pohřebních schránek
Acheron / výstava pohřebních schránek
Acheron / výstava pohřebních schránek
Acheron / výstava pohřebních schránek
Acheron / výstava pohřebních schránek
Acheron / výstava pohřebních schránek
Acheron / výstava pohřebních schránek
Acheron / výstava pohřebních schránek
Acheron / výstava pohřebních schránek
Acheron / výstava pohřebních schránek
Acheron / výstava pohřebních schránek

Acheron / výstava pohřebních schránek

Roman Kvita, Linda Vránová, Sebastian Sticzay, Veronika Pařízková, Zuzana Knapková, Martin Chmelař, Urny Ke kořenům

9. 6. – 2. 8. 2017

Kurátor: Jan Dotřel


Všechny civilizace připisují mystériu i naléhavosti smrti zásadní význam. Ať už se jedná o víru v posmrtný život v Království božím, Elysiu, Valhale, reinkarnaci nebo v nicotě univerza – všechny varianty úvah zákonitě končí jistým druhem obřadu. Od 19. století je v západoevropské kultuře nejčastějším způsobem pohřbu právě zpopelnění. V Českých zemích byla procesu kremace připisována zvláštní estetická pozornost, která se odrážela ve vysoké kvalitě funerální architektury a designu. Tento stav byl přerušen obdobím pozdního socialismu a následnými 90. léty, kdy byl funerální design a typografie zejména v nadvládě kýče. V současnosti však snaha designérů směřuje k navrácení vizuálních kvalit něčemu tak podstatnému, jako je nádoba k ukládání lidského popela.

Jan Dotřel

Roman Kvita

Roman a Pavlína Kvita představují novou českou značku URNYY, která se zaměřuje na design schránek zpopelněných lidských ostatků. Funerální tematikou se dvojice zabývá již delší dobu a hledá způsob, jak propojit sochařský i praktický um. Svůj vizuální projev opírají o klasickou symboliku, historií poučenou estetiku (např. Vlastislav Hofman) i o jinotajné novotvary. Společnými znaky jsou kvalitní materiály – sklo, litina a kámen – a hlavně snaha o elegantní tvar. URNYY vyráběné ze skla, litiny a kamene by měly pozvednout estetický standard při zachování dostatečně pietního výrazu. Dalším zásadním prvkem je zakomponování textové informace o zemřelém či urývek z básně. Ta je přenesena na nádobu pomocí tradiční techniky broušení skla – konkrétně je text převeden do upravené Morseovy abecedy.

Linda Vránová

Linda se jako jedna z prvních v Česku v roce 2013 dotkla tohoto opomíjeného či tabuizovaného tématu. K myšlence zaměřit svou tvorbu tímto směrem jí přivedla osobní zkušenost. Vnitřně ji však znepokojoval způsob, jakým je nakládáno s popelem. Proto se rozhodla navrhnout urnu, která by zajímavě i důstojně chovala památku zesnulého. Urnu navrhla do podoby vejce, jímž poukazuje na symboliku spojení mezi počátkem a koncem. Vrchní část je odlita z čediče, o němž se říká, že vydrží věčně, a dobře tak koreluje se symbolikou posmrtného života. Vnitřek je pak tvořen skleněnou koulí, která slouží jako samotné uložiště ostatků.

Sebastian Sticzay

Mors certa. (Smrt je jistá.) / Jak vnímáme smrt? Co pro nás znamená lidský popel? Je to vzpomínka, symbol, svátost nebo jen masa anorganické hmoty? Měli bychom stavět pompézní hrobky, pyramidy, mauzolea nebo se jen nechat rozprášit do větru?
Vessel of Kharon je tvar, kde je popel spolu s transparentní pryskyřicí odlit do archetypální nádoby, která slouží jako komunikační prostředek s podsvětím. Skrze jednoduchý rituál vkládání myšlenek a dopisů do lůna nádoby se truchlení stává únosnější. Family Chapel je malá křišťálová kaple pro několik na sobě ležících uren. Tento rodinný relikviář akcentuje křesťanskou estetiku, kterou miniaturizuje na velikost vhodnou jak pro domácnost, tak kolumbária. Jednotlivé urny z broušeného křišťálu přikryté poměděným víkem leží na mramorové podstavě.

Mnoho lidí dnes žije v prostředí, které může libovolně uzpůsobit svému vkusu. Vybírají si vlastní styl bydlení, módy nebo vzhledu. Když ale dojde na poslední cestu, cestu posmrtnou, nezbývá než rezignovat na osobitost a podřídit se většinové konzumní nabídce. Je to ale nutné? Nezaslouží si člověk i po smrti schránku na úrovni? Ostatně stráví v ní nepoměrně více času než ve svém pozemském bytě. Galerie Kvalitář se proto v souladu se svým posláním propojovat design, umění a architekturu rozhodla zmapovat území, které není prozkoumané a v mnoha ohledech je stále neobydlené. Funerální design. Navrhnout produkt, do kterého uložíme popel svůj nebo svých nejbližších, vyžaduje od designéra vzácnou kombinaci sebevědomí a pokory. Není to ani snadná, ani veselá práce. Přesto zde existuje několik tvůrců, kteří pojali chuť navrhnout pohřební urny. Přístup k nim každý z designérů projevil odlišný. Vymysleli jednoduché tvary, hravé, poetické i konceptuální. A Kvalitář je oslovil s přáním vystavit je všechny pohromadě vedle sebe. Pestrost jejich návrhů potvrzuje, že volba může být opravdu svobodná. Mladé designéry, kteří urny navrhli, spojuje jedna důležitá věc. Není to volba materiálu ani rukopis, ale odvaha. Odvaha pustit se do designu produktu, jenž nás velmi pravděpodobně přežije, a to nás z určitého důvodu děsí.  Přesto ale přáním kurátorů není vytvořit ponurou prezentaci, jež bude odrazovat, naopak je zde snaha vytvořit svěží, lehkou, optimistickou přehlídku pohřebních objektů, do kterých se s velkou nadsázkou můžete těšit.

Veronika Pařízková

Zuzana Knapková / Spolu (partnerské urny)

Proč /
Je škoda, že se dnes často nádobám na věčnost věnuje méně pozornosti než nádobám pomíjivým.
Pro koho /
Mé porcelánové urny jsou pro partnery, kteří spolu chtějí být i po smrti, a pro pozůstalé, kteří jim to chtějí umožnit.
Z čeho /
Žárové pohřby byly od pradávna spojeny s keramickými nádobami a porcelán je ze všech keramických materiálů ten nejušlechtilejší a nejodolnější.
Kam /
Schránky mohou být součástí náhrobku, mohou být uloženy pod náhrobní deskou a skupina dvou se vejde do klasického výklenku v kolumbáriu.

Martin Chmelař

„Dívám se na věci, co se kolem nás točí, které vnímáme, se kterými se setkáváme. Pohled vyvolávající přirozené emoce. Následná urna není představa zpustlé schránky připomínající popelnici bez myšlenky a vnitřního kouzla, ale dílo vyjadřující pocity, co náš život spojují, ze kterého se dokážeme radovat a na které nikdy nezapomeneme.“  Všechny Martinovy urny procházejí pečlivou ruční výrobou. Od skicovaných návrhů až po samotnou modelaci prováděnou v hlíně. Výsledkem je patinovaná skořepina odlitá z akrylátové směsi. Ta je obohacena o skelnou tkaninu, jež dodává celému výrobku velkou míru pevnosti, ale zároveň i lehkost. Další variantou je pak urna vyrobená z bronzu. Materiál odolávající povětrnostním vlivům i toku času dodává této „exteriérové“ variantě vysokou stálost.

Urny Ke kořenům

Tyto rozložitelné urny vznikly pro přírodní hřbitov Les vzpomínek a jsou určeny k ukládání ke kořenům stromů, nebo může být semínko rostliny přímo uloženo do popelu. Ten následně hnojí nově rostoucí strom. Urny, na které mohou pozůstalí během posledního rozloučení malovat a psát, jsou vyrobeny z recyklovaného papíru nebo technikou papier-mâché. První geometrický tvar urny vytvořila umělkyně Kateřina Pěkná a druhý, rustikálnější prototyp je dílem Tomáše Rybníčka.